Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie obce

 

První písemné doklady o obci pocházejí z roku 1333,kdy v pramenech vystupuje jako majetek Kreslena ze Rtyně. Později ji držely rody Cejnů a Chrtů ze Rtyně. Obec si po celé období předhusitské udržela charakter zemanské vsi.Od roku 1394 je rovněž doloženo její manství k Rýznburku. Vzhledem k tomu, že zde byla již v roce 1383 doložena existence farního kostela,vyskytovalo se jméno Rtyně často už ve 14.století v řadě pramenů církevní provenience. Novou epochu načíná Rtyně na samém počátku století patnáctého ,kdy se hlavní dění přesunulo z vesnice k těsně přiléhající hůrce Chotyni, kde byla postavena pevnost. Řada autorů různých vlastivědných pojednání hovoří o zbytcích stavby na Chotyni jako o pozůstatcích hradu Paradies, který zde měl být počátkem 15.století postaven a roku 1426 dobyt a pobořen husity. Hrad, který se měl stát rájem a střežit vstup do údolí řeky Bíliny směrem k Teplicím, však podle bájí neměl dlouhé trvání.V roce 1426 jej dobyli a pobořili husité, kteří patřili k nepřátelům všech německých osadníků v našem pohraničí. O tom zda stavba roku 1402 skutečně vznikla a jestli byla zničena za husitských válek, neexistují v pramenech žádné zmínky. Báje vypráví ,že na místě poničeného hradu vznikl později klášter sv. Kateřiny. Ještě prý pak v 18.století byly na kopci dobře patrné zbytky dřívějších staveb. Základy kamenných šestibokých věží se tehdy přičítaly hradu Paradies a ostatní rozsáhlé zbytky zdiva a rozvalin zase základům pozdějšího kláštera. Žel, je to jen „pohádka“, a s historickou pravdou nemá nic společného ,snad jen to, že v 15.století,tedy po dobytí pevnosti, vznikla na temeni vrchu další stavba. Byla to tvrz Stoličky, která se připomíná poprvé v souvislosti se jménem Volfa Kuplíře Duchcovského ze Sulevic, od něhož je koupil spolu s  Malhosticemi Václav Kašperský z Vřesovic ještě před rokem 1515.Název Stoličky se naposledy vyskytl v pramenech roku 1584.

Šestnácté století až do třicetileté války patří společně s první pol. století dvacátého mezi ta období, kdy Rtyně dosáhla svého největšího rozkvětu a prosperity. Historické prameny dokazují ,že Rtyně byla v této etapě městečkem u tvrze v nedalekých Malhosticích, které disponovalo právem trhu.

V devatenáctém století zaznamenáváme i u Rtyně dynamický ekonomický rozvoj, jehož vnějším projevem se stal nárůst počtu obyvatel, tudíž i domů. Příčiny tohoto nárůstu obyvatelstva můžeme hledat v několika oblastech.Jednalo se o celkový rozmach hornictví v Podkrušnohoří. Dalším důvodem byla i příhodná poloha obce nedaleko okresního města Teplice, což o všem vytvářelo větší množství pracovních příležitostí pro místní obyvatele, dosud ryze zemědělské obce Rtyně. K rozvoji obce významnou měrou přispěla i stavba železnice Ústí nad Labem-Bílina, otevřená v roce 1874,která ves spojila s dalšími průmyslovými centry. Přímým důsledkem růstu počtu obyvatel bylo i zvýšení množství řemeslníků ve Rtyni.(v roce 1890 to bylo celkem 20řemeslníků a živnostníků, mezi nimiž nalezneme kupce, hostinské, řezníka, mlynáře, kováře, klempíře. Nedílnou součástí života Rtyně tvořila i zdejší škola. Její tradice sahala až do poloviny 17.století.Tehdy zakoupil zdejší kostel pro školu dům. O jejích dalších osudech není známo.Dochovaná kronika obce klade její založení do období počátku vlády Marie Terezie a opravu její budovy do roku 1827.V roce 1837 měla rtyňská škola 88 školou povinných dětí.

24.října 1897 byl vysvěcen nový obecní hřbitov u cesty směr Suché.


 

Zodpovídá: Marek Bula
Vytvořeno / změněno: 1.7.2006 / 3.2.2007